Kdo to nezažije, ten nepochopí, nadměrné pocení se nazývá hyperhydróza, jde o nepříjemnou tělesnou vadu, při které se dotyčný potí i při menším pohybu nebo i ve stavu klidu. Takto postižení lidé mají několik možností, jak tento stav řešit, mohou si nechat potní žlázy v některých místech odstranit, mohou chodit na injekce, ale mohou také používat látky obsahující hliník, které se postarají o blokování potních žláz.

Hlinité soli

Antiperspirant obsahující hliník

V kosmetice se nejčastěji využívá chlorohydrát hliníku. Dodnes obsahuje většina deodorantů nebo antiperspirantů hlinité soli. Samotné hlinité soli jsou hlavní složkou těchto přípravků a pokud není uvedeno, že v daném přípravku hlinité soli nejsou, obvykle se v něm vyskytují. Hliník se v těle chová opravdu zajímavým způsobem, na rozdíl od ostatních látek, působí podobně jako estrogen a ve chvíli, kdy se dostane ke žlázám, tak je zablokuje.

Hliník jako dočasné řešení

Přípravky s obsahem hliníku se doporučují používat jako dočasná řešení, nikoliv jako trvalá. Jedním z dříve používaných prostředků proti pocení byl kamenec, neboli síran hlinitý. Dokonce i v dnešní době ho lze zakoupit v mnoha drogeriích. Má mnoho podob, od malého hranolku až po prášek aj.
V případě obtíží s pocením jsou osvědčenou metodou botoxové injekce, které mají účinnost necelý rok a pak také chirurgická řešení, která jsou trvalá. Výrazné zdravotní problémy jsou v přípravcích z hliníkových solí ojedinělá, je ovšem mít na paměti, že hliník v těle je hodný sluha, ale zlý pán.

Další informace naleznete i v našem dalším článku na podobné téma – působení hliníku na lidské zdraví.

Nevýhody hliníkových vodičů

Jestliže se mají popsat výhody a nevýhody použití, tak je ideální hliník porovnávat oproti jeho konkurentovi, již zmíněné mědi. Hliník je velmi měkký a tato vlastnost se promítne i při manipulaci s ním. Při časté mechanické zátěži se tento vodič snadno láme a přeruší se mnohem snáze, než měď. Další nevýhodou je roztažnost. Když se pustí proud do hliníkové struktury, tak snadno dojde k rozpínání, to je nebezpečné v tom ohledu, že se hliníkové dráty snadno vyvléknou ze spojení, snadno se uvolní ze šroubů a také se rychle mění jejich samotná struktura.

Podle současných norem se hliník používat může pouze do průměru 16 mm², pro menší průměry je zapotřebí využít měď. Měrná elektrická vodivost hliníku se oproti mědi velmi liší, vodivost hliníku je 33 až 35 μS/m, zatímco u mědi je to 56 až 57 μS/m. Hliníkové dráty se také mnohem hůře spojují, je zapotřebí dostatečné teploty a tlaku, zatímco u mědi lze využít mnoho způsobů spojení. Při běžném spojení se zmenšuje účinnost. Dokonce i spojování hliníku s mědí je komplikované. Pokud se spojí hliníkový drát s měděným, tak dochází k elektrokorozi, zabránit jí lze tak, že se vodiče potáhnou cínem a to buď galvanicky nebo pomocí cínových násad a svorek.

Výhody hliníkových vodičů

Abychom se nedrželi pouze nevýhod, tak je zapotřebí na obranu hliníku napsat i jeho četné výhody. Hned první z nich je cena, ta je nesrovnatelně nižší než u mědi a dokonce majitelé starých zástaveb se neobávají zlodějů, kteří prahnou po cenných kovech. Další výhodou je váha hliníku, sice ho nelze příliš často ohýbat, ale zato si lze vychutnat jeho lehkost. Hliník dále velmi dobře odolává korozi, což se o mědi říci nedá.

Závěrem

Hliník je již bohužel za zenitem a pokud zatoužíte po hliníkových rozvodech, tak by vaše cesty neměly směřovat do elektroobchodů a stavebnin, ale jedině k majitelům starých domů. Hliník nemá v současnosti jako vodič tolik uplatnění. Pokud i vy bydlíte ve starším domě, tak možná jsou tepny, které pumpují energii vašim spotřebičům, vyrobeny právě z hliníku. Ačkoliv byl hliník překonán mědí, tak má nad ní stále tolik možností využití, ve kterých ho měď nikdy nepřekoná.

]]> http://www.alu-profily.cz/hlinik-jako-vodic/feed/ 0 http://www.alu-profily.cz/jake-jsou-slitiny-hliniku/ http://www.alu-profily.cz/jake-jsou-slitiny-hliniku/#comments Mon, 17 Feb 2014 10:20:09 +0000 http://www.alu-profily.cz/?p=250 Hliník je ultralehký kov a díky jeho vlastnostem se jedná o prvek, který je jednou z nejčastěji využívaných příměsí pro výrobu různých druhů slitin, které se díky němu stávají zcela perfektní pro široké množství využití.

Slitiny s mědí

Měď je velmi častým přídavným prvkem, který se skvěle kombinuje právě s hliníkem. Pokud se k této kombinaci přidá ještě další prvek, tak už se jedná o mimořádné slitiny, které disponují vysokou pevností a nízkou váhou. Patří sem především dural a titan.

Dural
S duralem se lze setkávat velmi často v běžném životě, mnoho lidí vlastní cyklistické vybavení, nebo rovnou samotná kola, vyrobená z duralu. Vznikl příměsí hořčíku do hliníku a mědi. Je lehký, pevný a přitom snese i mechanické namáhání. Kromě cyklistiky je to jeden z nejvyužívanějších kovů v letectví a také automobilovém průmyslu, kde hraje nezastupitelnou roli. Nejedná se o jednotnou slitinu, poměr kovů lze upravovat, stejně tak jako lze upravovat výsledný polotovar, ten se upravuje především kalením. Zajímavých vlastností se pak dosáhne, když se vytvoří duralminum nebo superdural.

Titan
Hned po duralu je nejvyužívanější slitinou, která nenajde jen tak konkurenci. Vznikne příměsí niklu, hliníku a mědi. Na rozdíl od duralu je ještě více pevnější a odolá i vyšším teplotám. Vyrábějí se z něj především součástky, které jsou více namáhané. Titan se po speciální úpravě používá i v chirurgii, ke poskytuje pacientům lehkost a pevnost pro jejich poškozené tělo.

Slitiny s hořčíkem, zinkem, manganem a křemíkem

Většina příměsí má vždy poměr do 10%, ačkoliv to není mnoho, tak se z měkkého hliníku rázem stane doslova jiný kov, který už vlastnostmi hliník připomíná jen vzdáleně. Ačkoliv je slitin z hliníku stovky a liší se i poměry kovů, tak si i mnozí výrobci hliníkových tovarů vytvářejí vlastní slitiny. Byla by škoda si nezmínit ty nejzajímavější:

Hydronalium – slitina s hořčíkem, která je velmi odolná a využívá se k výrobě lodí
Pantal – slitina podobná Hydronaliu, s tím rozdílem, že obsahuje i křemík
Siluminy – jedná se o slitinu hořčíku a hliníku, hořčík je obsažen v méně než 2% a používá se ve slévárenství
Zinek a hořčík – různé kombinace příměsí těchto dvou kovů vytvoří tu nejpevnější vazbu s hliníkem a vyrábějí se z nich věci, konstrukce a součástky, které musí být velmi pevné v tahu
Další slitiny – ty už se vytvářejí různou kombinací prvků a jejich využití je všestranné, od průmyslu až po zdravotnictví nebo potravinářství.

Za často potupný pohled na hliník se postaraly především vědecké poznatky, které určily, že je hliník ve větší dávce pro tělo škodlivý a může vyvolávat až Alzheimerovu chorobu. Většina těchto faktů byla sestavována v době, kdy byly továrny s hliníkem v plném proudu a nedbalo se příliš na bezpečnost práce. Pravidelné vdechování hliníkového prachu se pak výrazně projevilo na zdravotním stavu zaměstnanců hliníkáren. V běžném životě je však prakticky nemožné se do takové situace dostat.

Hliník nejen v kuchyni

Snad každý si pamatujeme hliníkové příbory, kastroly a dokonce také termosky a hrnky. V současnosti už jen zřídka naleznete v prodeji tento sortiment, postarala se o to jedna z vlastností hliníku a to je reakce s kyselým prostředím. V běžném stavu je hliník neškodný a ani jeho pravidelné používání nemůže způsobit jakékoliv uvolnění nebezpečných látek. Pouze ocet je v kuchyni jedinou reakční látkou, se kterou se při kontaktu stává prostředkem pro lehké uvolněné molekul hliníku.

Je třeba však poznamenat, že moderní zpracování hliníku si dovedlo poradit už se všemi typy kuchyňského náčiní, které má již takovou povrchovou úpravu, aby k uvolňování nemohlo dojít. Je však třeba se vyvarovat vetešnictvím, které prodávají ještě staré nádobí.
Hliník je běžnou látkou nejen v továrnách, ale i ve volné přírodě, každý den konzumujeme velké množství hliníku i při konzumaci mléčných výrobků a zeleniny. Hliník je v malém množství neškodný a dokonce se stále v medicínském průmyslu považuje za jednu z látek, které jsou nenahraditelné. Hliník je skutečně hrozbou jen v případě, když se nadměrně používá jídlo balené v hliníku, hliníkové konzervy, sojová mléka, špenát v nadměrném množství aj. Jinak lze považovat výskyt hliníku za neškodný. V oblasti použitelnosti se jedná o jednoho z nejlepších pomocníků člověka.

Slitiny hliníku se využívají proto, že čistý hliník má poměrně malou pevnost. Nejvýznamnějšími prvky, které se vyskytují ve slitinách s hliníkem, jsou měď, hořčík, mangan, křemík a zinek. V neposlední řadě pak také železo a nikl. Různé slitiny mají různé vlastnosti, které ovlivňuje především poměr přidaných prvků.

• Měď, které může být do 12% obsahu, zvyšuje tvrdost i pevnost, na druhou stranu ale nepříznivě ovlivňuje tvárnost a odolnost proti korozi.
• Hořčík, používaný do maximálního obsahu 11%, zajišťuje vytvrditelnost a zlepšuje odolnost proti korozi a celkovou pevnost slitiny.
• Mangan, obvykle do 2% obsahu, zvyšuje tvárnost, pevnost, houževnatost a odolnost proti korozi.
• Křemík, až do 25% obsahu (u slévárenských slitin) či 1% (u tvárných), zvyšuje odolnost proti korozi a pevnost.
• Zinek (max. 6-8%) zvyšuje pevnost za cenu nižší odolnosti proti korozi.
• Železo zvyšuje slévatelnost a pevnost, snižuje tvárnost a odolnost proti korozi a to až do 1,5% obsahu.
• Nikl zvyšuje teplotní odolnost, pevnost, houževnatost i odolnost proti korozi, jeho koncentrace ve slitinách se pohybuje do 2% obsahu.

Části textu převzaty z: www.wikipedia.org

Hliník má chemickou značku Al, odvozenou z jeho latinského názvu Aluminium. Jedná se o velmi lehký kov bělavě šedé barvy, je velmi dobrým vodičem elektrického proudu a je široce používaný v elektrotechnice a ve formě různých slitin především v leteckém a automobilovém průmyslu, ale i v mnoha dalších odvětvích lidské činnosti.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Hliník je neušlechtilý stříbřitě šedý, nestálý, kujný kov, elektricky velmi dobře vodivý. Při teplotách pod 1,18 stupňů Kelvina je supravodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ve formě různých sloučenin, nejznámější rudou obsahující hliník je bauxit.

Hliník byl v kovové formě izolován roku 1825 dánským fyzikem Hansem Christianem Oerstedem.

Hliník je v čistém stavu velmi reaktivní, na vzduchu se rychle pokryje tenkou vrstvičkou oxidu, která chrání kov před další oxidací. Hliník je velmi dobře rozpustný ve zředěných kyselinách, koncentrovaná kyselina dusičná jej však stejně jako vzdušný kyslík pokryje pasivační vrstvou oxidu.

Výskyt v přírodě

Díky velké reaktivitě hliníku se v přírodě setkáváme prakticky pouze s jeho sloučeninami. Hliník je třetím nejvíce zastoupeným prvkem v zemské kůře. Podle posledních dostupných údajů tvoří hliník 7,5–8,3 % zemské kůry. V mořské vodě je jeho koncentrace velmi nízká, pouze 0,01 mg Al/l a ve vesmíru připadá na jeden atom hliníku přibližně půl milionu atomů vodíku.

Bauxit

Nejběžnější horninou na bázi hliníku je bauxit. Obvykle bývá doprovázen dalšími příměsemi na bázi oxidů křemíku, titanu , železa a dalších. Jiným významným minerálem je kryolit (hexafluorohlinitan sodný) používaný především jako tavidlo pro snížení teploty tání oxidu hlinitého při elektrolytické výrobě hliníku.

Minerály na bázi oxidu hlinitého patří mezi velmi významné i ceněné. Korund je na 9. místě Mohsovy stupnice tvrdosti. Technický oxid hlinitý se nazývá také elektrit a je hojně využíván k výrobě brusného papíru.

Rubín

Drahé kameny, jejichž základním materiálem je oxid hlinitý se liší příměsí, která způsobuje jejich charakteristické zbarvení. Červený rubín je zbarven příměsí oxidu chromu, modrý safír obsahuje především stopová množství oxidů titanu a železa.

Obě zmíněné formy korundu patří k nejvíce ceněným drahým kamenům na světě, ale mají i významné využití v technice. Safírové hroty vynikají svou tvrdostí a odolností a vybavují se jimi špičkové vědecké měřicí přístroje. Rubín je znám jako materiál pro konstrukci prvního laseru na světě. Titan-safírový laser zase vyniká extrémně krátkými pulsy.

Výroba

Přestože hliník patří mezi prvky nejvíce zastoupené v zemské kůře, patřila jeho průmyslová výroba do ještě poměrně nedávné doby k velmi obtížným procesům. Je to především z toho důvodu, že elementární hliník nelze jednoduše získat (metalurgicky vyredukovat) z jeho rudy jako např. železo koksem ve vysoké peci. Teprve zvládnutí průmyslové elektrolýzy taveniny kovových rud umožnilo současnou mnohasettunovou roční produkci čistého hliníku.

Při elektrolýze se z taveniny směsi předem přečištěného bauxitu a kryolitu o teplotě asi 950 °C na katodě vylučuje elementární hliník, na grafitové anodě vzniká kyslík, který ihned reaguje s materiálem elektrody za vzniku toxického plynného oxidu uhelnatého, CO.

Na území někdejšího Československa byla roku 1933 zahájena výroba hliníkových plechů a později roku 1954 výroba spotřebního zboží z hliníkových fólií v Břidličné. Společnost ve výrobě nadále setrvává. Dále roku 1953 započala výroba hliníku ve slovenském Žiaru nad Hronom, kam se převážná většina bauxitu dovážela z Maďarska. Výroba primárního hliníku zde byla ukončena v roce 1998.

Využití kovového hliníku

Kovový hliník nalézá uplatnění především díky své poměrně značné chemické odolnosti a nízké hmotnosti. Proto se z něj vyrábějí například některé drobné mince, ale i běžné kuchyňské nádobí a příbory. Po vyválcování do tenké folie se s ním setkáme pod názvem alobal (alu-fólie) při tepelné úpravě pokrmů nebo jako ochranného obalového materiálu pro nejrůznější aplikace. Ve stavebnictví se používají lisované hliníkové profily (alu-profily), ze kterých se vyrábějí nejrůznější konstrukce jako např. okna, dveře, skleníky, zimní zahrady, verandová a bazénová zastřešení atd.

Společně se stříbrem slouží hliník ve formě velmi tenké folie jako záznamové médium v kompaktních discích (CD) ať již pro záznam zvuku nebo jako paměťové médium ve výpočetní technice. Tato vrstva se na plastový podklad obvykle napařuje tichým elektrickým výbojem ve vakuu.

Části textu převzaty z: www.wikipedia.org